Ani tuhý mráz a hromady sněhu nás v sobotu 9. ledna 2010 neodradily. Na osmdesáté výročí Foglarovy hry Vyzvědači se sjelo téměř 40 hráčů a spousta vedoucích, co jsme v takovém počasí opravdu nečekali. Svou přítomností nás poctil dokonce oddíl Zlatý list, jeho členové přicestovali a z Dobříše. Dále bylo mono vidět bojovníky z řad Draků, zahrát si přišly i další oddíly ČTU, a to Boltuka, Káňata, Roj (Modrý kruh), Vyšehrad a Spartakovci.
To sobotní ráno jsme se najednou všichni ocitli v minulosti, na přelomu 19. a 20. století. Velký vynálezce Ing. Prokop vymyslel stroj, který může změnit budoucnost. Nikdo netušil, co je ten pekelný a zároveň úžasný vynález zač. Pánové Křižík, Edison, Tesla a Einstein se ale rozhodli plány za každou cenu získat.
Začala zběsilá honička za roztrhanými kusy Prokopova plánu. Spletité a svaité uličky sídlitě Spořilov daly malým zvědům pořádně zabrat. Všichni ale statčeně bojovali v nekonečných bílých závějích a do úplného vyčerpání.
Sedmého ledna se mi podařilo to, k čemu směřoval celý můj dosavadní ivot. Dlouhou dobu jsem sbíral informace a poznatky, setkával se s mnoha učenými mui, naslouchal jejich radám a posledních několik měsíců myslel jen na jedno, aby mé plány byly přesné a aby přístroj fungoval. A konečně, po letech tvrdé práce (a díky vydatné pomoci mých spolupracovníků), stál dokončený výtvor přede mnou.
Byl jsem si jistý, e mé jméno vejde do dějin. Sedmého ledna budou oslavovat lidé po celém světě! Vdyť díky mému vynálezu se lidská společnost zcela promění! Informace se budou šířit závratnou rychlostí, vše bude moné si prohlédnout na vlastní oči! Úplně vše! Lidé přestanou cestovat, protoe u to nebude potřeba, přestane existovat pota i noviny! Můj přístroj bez bez problému nahradí!
Ano to jsem si myslel Naštěstí jsem si na poslední chvíli uvědomil i zápornou stranu takové budoucnosti. Lidé nebudou toužit po získávání vlastních osobních zkušeností, budou jen sedět před obrazovkou a tupě přijímat to, co jim zařízení přinese. Člověk přestane toužit po osobním kontaktu s někým jiným, bude mu stačit jen vidět ostatní lidi ve zmenšené, přístrojem předložené podobě. A nejvíc mě vyděsila představa celých rodin, které jen hodiny a hodiny sedí před obrazovkou a vlastně u ani nevědí, e za zdmi jejich domu je opravdový živý svět.
Na tyto myšlenky mě přivedli moji skvělí spolupracovníci a zaměstnanci a já jsem jim za to nyní neskonale vděčný. Společně jsme se tedy rozhodli zařízení rozebrat. Plány jsem vak nosil stále u sebe, nebylo pro mě lehké se s nimi definitivně rozloučit. Až později jsem pochopil, jak obrovská to byla chyba.
Devátého ledna byl pro mě a neuvěřitelně špatný den. Do mé dílny přili někteří mí vědečtí kolegové pánové Křiík, Edison, Einstein a Tesla. Čert ví, jak se dozvěděli o mém vynálezu. Či snad se sami dovtípili? Přesvědčovali mne, abych přístroj znovu zprovoznil, tvrdili, e to bude pro celý svět obrovská výhra, slibovali, e mi pomohou vylepšit některé jeho vlastnosti, prý by snad šlo dokonce vysílat barevně! Kdy jsem jim pověděl, e nic takového nepřipadá v úvahu, poadovali, abych jim alespoň vydal plány. I to jsem odmítl a před jejich očima jsem projekt roztrhal. Vrhli se na cáry papíru jako supi, kadý sebral ze země kus a vzápětí byli pryč.
Zoufalý jsem vše vylíčil mým spolupracovníkům, kteří mi slíbili získat plány zpět, abychom je mohli nadobro zlikvidovat.
Ostatní vynálezci mezitím také nezaháleli, shromádili vechny své zaměstnance a začali pátrat po zbylých útrcích plánu. Kadý chtěl celý projekt jen sám pro sebe a odmítali spolupracovat, v tom jsem viděl naši výhodu. Nejsou vak samozřejmě hloupí, kadý svou ukořistěnou část pečlivě skryl na tajném místě. Rozpoutal se zuřivý boj, nai lidé se plíili sněhovými závějemi a napadali se navzájem, běhali městem, kradli se podél zdí, schovávali se za ploty a keře a snaili se odhalit tajemné úkryty. Číhali ve skrýích a hlídali své části plánu, vrhali se na nepřátele a bez milosti je znekodňovali. Při své snaze dosáhnout cíle nedbali na chlad, omrzliny ani hlad a ízeň, vichni věděli, e jde o kadou minutu. Kadý dělal, co mohl. I moji zaměstnanci se činili. Připravili o ivot nejednoho protivníka.
Bohuel jetě tý den k večeru jsem se dozvěděl, e Edison chystá velkolepé odhalení svého posledního vynálezu. Domyslel jsem si, e se mu zřejmě podařilo dát projekt dohromady a mé dílo nyní vydává za svůj objev. Vydal jsem se tedy do jeho pracovny, kde mělo k představení výtvoru dojít a skryl se mezi mnostvím zvědavců, dychtících po novince. Vynálezce nejprve pyně hovořil o útrapách, které sestrojení předcházely, a také dlouze děkoval svým zaměstnancům, kterým měl být opravdu za co vděčný. Potom prudce trhl za plachtu, která přístroj zakrývala. A najednou můj výtvor opět stál přede mnou. Vybavily se mi vechny důleité okamiky, které vedly k jeho vzniku, uvědomil jsem si, čím vím můe společnosti prospět. A také všechno to, proč jsem se ho rozhodl zničit. V jediném okamiku, ani bych o tom vůbec uvaoval, jsem vyskočil na podium a kopl do televizoru, ozvalo se třítění skla a já viděl, jak se obrazovka rozpadá na malé lesklé kousíčky. Potom jsem se odrazil od země a oběma nohama dopadl na horní desku přístroje, jen kratičkou chvíli jsem zavrávoral, pak jsem se propadl o půl metru ní. Vůbec jsem v tu chvíli nepřemýšlel o nebezpečí, které mi můe hrozit, a po chvilce jsem rychle vyskočil z trosek mého velkolepého vynálezu a spěšným krokem, dříve ne se mohl kdokoli vzpamatovat a zastavit mě, jsem z pracovny odešel.
Samozřejmě, e ji cestou domů jsem si uvědomil, e Edison má celý projekt, a tak pro něj nebude sloité sestavit dalí televizory a dokončit to, o čem já jsem léta snil a všichni budou mít ve svých domovech televizní přijímač, všichni budou moci sledovat čerstvé novinky z dění ve světě, všichni budou mít snažší a pohodlnější ivot. Někdo bude mít moná i televizory dva! Jene co kdy to vechno přinese víc problémů ne uitku?
A jak jsem tak potom seděl ve svém pohodlném křesle u krbu a ošetřoval si rány vzniklé při útoku na přístroj, uvažoval jsem nad způsobem, jak zabránit tomu, aby se mé strašidelné představy naplnily. Kdyby byl způsob, jak přesvědčit lidi, aby více času ne u televizoru trávili v přírodě či s přáteli, aby využívali tento vynález jen jako dobrého sluhu, ale ne jako svého pána. Pak by mohl být všem prospěšný. Ale jak pro tuto myšlenku co nejvíce lidí získat, to je otázka.
